Pomozte vlkům v Norsku!

1. prosince 2012 v 13:08 | Grise Louve |  pomozte vlkům
Pomozte ve snaze o záchranu norských vlků. Stačí podepsat petici:


 

Vrací se vlci do Krkonoš?

27. září 2012 v 19:48 | Grise Louve |  novinky

V Krkonoších se objevila smečka pěti vlků

Vlci vyhubení v Krkonoších spolu s medvědy koncem předminulého století začínají zřejmě opět pronikat do kdysi domovského teritoria. Smečku pěti vlků zpozorovali tento týden obyvatelé východní části nejvyšších českých hor.
Zoologové formou rozhovoru s pozorovateli ověřili, že skutečně jde s vysokou pravděpodobností o skupinku těchto kriticky ohrožených zvířat, která kdysi byla v Krkonoších doma," přiblížil mluvčí Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) Radek Drahný.


Mauglí z Andalusie. Hoch strávil 12 let s vlčí smečkou

14. června 2012 v 13:14 | Grise Louve |  novinky
Romulus a Remus
Córdoba
- Legend o malých chlapcích vychovávaných vlky zná světová mytologie a literatura požehnaně, Romulem a Remem počínaje a Mauglím konče.
Příběh Marcose Pantoji, pasáčka koz z jihošpanělské Andalusie, se zdá být jedním z mála, které se zakládají na pravdě. Natolik, že se španělský režisér Gerardo Olivares rozhodl na jeho základě natočit celovečerní film.
Olivares, který se o Pantojovi dozvěděl na základě článku zveřejněném v deníku El País, musel nasadit soukromého detektiva, aby mu dnes šestašedesátiletého muže pomohl najít.
Ten "divocha ze Sierry Moreny", pohoří rozkládajícího se severně od Córdoby, jak hrdinu ohlášeného snímku "Mezi vlky" označil španělský tisk, objevil na jednom statku poblíž města Orense v západošpanělské Galicii.
A ten mu vyprávěl životní příběh, který rozhodně stojí za zfilmování.
Když bylo Marcosovi, narozenému v roce 1946, sedm let, prodal jej jeho otec chovateli dobytka z Fuencaliente, obce na úpatí Sierry Morena.
Chovatel dal chlapce k dispozici starci, který se v horách staral o třísethlavé stádo koz.
Ve Španělsku tehdy vládl diktátor Franco a na venkově silně katolické země, takřka kompletně izolované od zbytku Evropy, vládly v mnoha ohledech ještě středověké poměry. To, že chudí rodiče, kteří nedokázali uživit své početné potomstvo, posílali vlastní děti výměnou za pár peset "do služby" místních statkářů, bylo běžné.
"Vzpomínám si na výprasky, které jsem dostával od své macechy," vzpomínal po letech Marcos. "Všechno bylo lepší než život s ní."
S pasákem koz žil v jeskyni, naučil se od něj lovit králíky za pomoci fretky a žít jen z toho, co jim poskytla okolní divoká příroda. Když stařec po několika měsících zničehonic umřel, musel se malý pasáček začít starat sám o sebe. Podojit kozy uměl, když mu ale jednoho dne vyhasl v jeskyni oheň, naučil se jej rozdělávat s použitím pazourku.


Jednoho dne narazil na smečku vlčat, kterou sledoval až do jejich doupěte, ve kterém narazil na vlčici.
"Ohnala se po mně prackou a já utekl do zadní části jeskyně," citoval Marcose deník El Mundo. "Zůstal jsem zalezlý, vlčice ale ke mně později přišla, přinesla mi kus masa a olízla mi obličej."
Stal se tak součástí vlčí smečky. Z kožešiny zvířat, které dospělí vlci ulovili, si později vyrobil oděv, a když byl o něco starší, začal se lovu účastnit s nimi. Vlci zpravidla zahnali kozy, ale také vysokou, na kraj skalního srázu, a když se zvířata zřítila dolů, vrhli se na ně.
Marcos tvrdí, že s vlky pravidelně spal v jejich doupěti, hrál si s mláďaty a naučil se i vlčí "řeč", nejrůznější druhy kňučení a vytí, kterým se šelmy dorozumívaly.
"Vlci byli více než má rodina," říká. "Zachránili mi život, protože sám bych v horách nepřežil."
Když bylo Marcosovi devatenáct let, zatkli jej v horách příslušníci Guardía civil, španělského četnictva, kteří se o něm dověděli od vesničanů a kteří jej dovlekli v poutech do Fuencaliente. Odtud jej poslali na "převýchovu" do kláštera v Madridu a pak si musel odsloužit vojenskou službu.
I tu strávil spíše ve vězení, protože si takřka odvykl lidské řeči a základním návykům a musel se je znovu učit.
Po vojně se potloukal po španělském venkově, až se nakonec usídlil na Mallorce, kde pracoval jako pomocník v kuchyni a později zedník.
"Vařit jsem se naučil dobře, protože jsem ale neuměl ani číst, ani psát, nikdy jsem nezískal trvalou práci," vypráví Marcos. Po návratu do Andalusie žil jistou dobu znovu v jeskyni v horách, tentokrát poblíž andaluského přístavu Málaga.
V roce 1975 se o něm dověděl antropolog Gabriel Janer Manila a později i dramaturg Kevin Lewis, který podle jeho příběhu napsal scénář pro dětský film s názvem "Marcos". Život Pantoji se stal i tématem Manilovy disertační práce.
Olivares se o "divochovi ze Sierry Montana" dověděl až o mnoho let později. Neváhal ale ani na okamžik a hned se pustil do natáčení filmu s rozpočtem čtyř a půl milionu eur. Pantoja se během prací v plenéru mohl po více než čtyřiceti letech znovu setkat s vlky. Ti se na Pyrenejském poloostrově mezitím stali velkou vzácností.
"Když jsem viděl, jak se ke mně blíží vlk, lehl jsem si na záda a pokrčil všechny čtyři na znamení, že se mu podřizuji," říká se smíchem Marcos. "Hned jsme byli kamarádi."

zdroj: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=747500#utm_source=email&utm_medium=email&utm_campaign=posli
 


VLCI V USA V OHROŽENÍ :(

24. května 2012 v 13:13 | Grise Louve |  novinky
Rok poté, co Obamova administrativa kontroverzním rozhodnutím svěřila ochranu vlků do kompetence jednotlivých států, přicházejí první oficiální zprávy o důsledcích. O federální ochranu tehdy přišli vlci ve státech Montana, Idaho, Utah, Washington a Oregon. V důsledku "úspor v rozpočtu" tak došlo v USA poprvé po 40 letech k situaci, kdy se na nějaký chráněný druh přestal vztahovat zákon na ochranu ohrožených druhů.
Agentury nyní přinesly zprávy, že v období od 1. dubna 2011 do 1. dubna 2012 bylo v Idahu zabito minimálně 721 vlků, tedy 59 procent veškeré vlčí populace. Toto číslo přitom uvádí pouze oficiálně zdokumentované případy vlčí mortality; lze předpokládat, že počet vlků zastřelených v důsledku ilegálního lovu (16 oficiálně doložených případů) je ve skutečnosti mnohem vyšší.
Oproti původním předpovědím lov na vlky rozpoutal vlnu protivlčích nálad, na internetu se objevují fotografie a komentáře oslavující zabíjení vlků a vyzývající k dalším loveckým výpravám na ně.

Celý článek: http://www.selmy.cz/clanky/vlci-v-usa-v-ohrozeni/

Žena žijící 20 let s vlky bude přednášet v Česku

3. března 2012 v 16:16 | Grise Louve |  novinky
Dvacet let se padesátiletá Tanja Askaniová věnuje v Německu chovu vlků. Tyto podle chovatelky velmi inteligentní šelmy ji přijaly mezi sebe a návštěvníci německé zoo Wildpark Lüneburger Heide ji tak mohou vidět v přímém kontaktu s vlky. Vlčí žena, která dlouhodobě pracuje s bílými i šedými vlky, nyní zavítala do Česka, aby na několika místech alespoň prostřednictvím přednášek a projekcí představila svou práci a podělila se o své zkušenosti s chovem.
Lásku k přírodě prý Askaniová podědila po otci, který byl myslivec. Už od mala tak žena, která vyrůstala v Ostravě, měla kolem sebe spoustu různých zvířat. Od 16 let se věnovala sokolnictví, a když prostřednictvím této vášně poznala svého německého manžela, odstěhovala se v roce 1990 do Německa, kde se právě v zoo Wildpark Lüneburger Heide nedaleko Hamburku poprvé setkala také s bílými vlky.
"Stávali jsme před výběhem a byli tak nádherní. Chtěla jsem hrozně přijít na to, jak to s vlky je, jak s nimi pracovat a jací jsou," řekla dnes novinářům v Ostravě Askaniová. Přestože se kontaktovala s několika kolegy, kteří se chovem vlků zabývali, příliš jí to nepomohlo, protože každý měl jinou zkušenost.
Nakonec ji k jejímu snu posunulo úmrtí jedné z vlčích samic, která kvůli otravě zemřela během porodu. Přežilo pouze jedno mládě - samička Flocke. "To bylo moje první vlče, dostala jsem dvoudenní vlče, které bylo těžce nemocné. Žili jsme půl roku s vlkem, takže jsem byla hozena přímo do vody a byla to pro mě ta nejlepší učitelka. Hned mi ukázala, jaký vlk je. Měla jsem štěstí, že to byla malá protiva, byla velice komplikovaná," vzpomínala Askaniová.
O vlcích říká, že ji hodně ovlivnili a mnohdy i psychicky pomohli. "Nepotřebuju psychiatra nebo psychologa, když mám problémy jako každý jiný člověk, tak když jsem hodinu se svými zvířaty, tak vyjdu ven a hlava je prázdná a cítím se úplně jinak," řekla žena, která se při chovu jakéhokoliv zvířete snaží fungovat stejně jako v přírodě.
"U vlků jsou v přírodě rodiče a děti. Vlčata v přírodě mají volnou ruku a mohou si dělat, co chtějí. Taky to dělám tak, aby tam nebyl žádný odpor, žádné násilí," uvedla Askaniová, které vlci nikdy vážným způsobem neublížili.
Před dvěma lety se jí po dlouhých letech příprav podařilo přivézt z Kanady mládě bílých vlků Naaju, která má pomoci s obnovou genofondu. "Můj sen je, aby jednou moje vlčice měla mláďata, ale samozřejmě se z ní nemá stát mašina na výrobu štěňat," podotkla Askaniová. Dodala, že největším problémem je pro ni nyní hlavně odbyt případných mláďat.
Askaniová bude v nejbližších dnech přednášet například ve Frenštátě pod Radhoštěm nebo v Ostravě.



Ostravanka se proměnila v německou vlčí ženu

Askani ale není původem Němka, narodila se před 50 lety ve Frýdku-Místku a až do své svatby, po níž se za svým manželem do Německa přestěhovala, žila v Ostravě. Do ní se teď po mnoha letech vrátila, aby lidem na přednáškách a projekcích představila své úspěchy v chovu vlků. Tyto velmi inteligentní šelmy ji totiž bezvýhradně přijaly mezi sebe, rodačce z Moravskoslezského kraje se také daří odchovávat vlčí štěňata ve vlastním domě se zahradou.


Ukažte světu svůj blog a vyhrajte

27. února 2012 v 20:15 | Grise Louve
Fotka do soutěže:


Hlasujte pro vlky a další velké šelmy u nás

26. února 2012 v 17:59 | Grise Louve |  pomozte vlkům
Projekt ochrany velkych selem v Beskydech uspel mezi 74 dalsimi
projekty, ktery porada nadace outdoorovych vyrobcu EOCA (European
outdoor conservation association) a dostal se na "shortlist" 6-ti
projektu v kategorii Nature, kterou podporuje nemecky National
Geographic. Ode dneska do 1. dubna 2012 je mozne na webu verejne
hlasovat, ktery projekt ziska podporu.

V pripade uspechu bychom ziskali finance na pokracovani vlcich hlidek,
intenzivni cesko-slovensky preshranicni monitoring vlku, osvetove
programy na skolach a na ochranu migracnich koridoru vcetne vykupu
klicovych pozemku.

Konkurence je silna, ale prave proto je potrebny vas hlas - pouhe 2
kliknuti mysi. Kazdy muze dat jen 1x hlas jednomu projektu v kazde
kategorii.

V kategorii Nature muzete hlasovat zde:
http://www.outdoorconservation.eu/project-voting-category.cfm?catid=3
(Conservation of large carnivores, West Carpathians) - hlasujte pro to druhé - s fotkou rysa

Uvitame, kdyz doporucite hlasovani i vasim kamaradum nebo znamym.

Vlci spatřeni u hranic. Míří k nám?

26. února 2012 v 17:56 | Grise Louve |  novinky
Liberecký kraj - Je jen otázkou času, než některá z početných smeček žijících v Polsku a Německu bude migrovat na Liberecko
Panika se šíří mezi obyvateli pohraničí. Lidé se totiž dozvěděli, že vlci, žijící v lesích polského a německého venkova, budou migrovat na Liberecko. Několik polských myslivců dokonce varovalo české kolegy, že poblíž Zgorzelce spatřili dvě početné vlčí smečky. Lidé z CHKO Jizerské hory dokonce hovoří o 11 smečkách s celkovým počtem 60 vlků.
"Víme zatím prokazatelně o dvou tlupách, jedna čítá 8 a druhá 12 jedinců. Teď budeme vyčkávat, jestli se objeví u nás a jestli nezačnou napadat dobytek," řekl Deníku Viktor Portele, předseda Mysliveckého sdružení Nová Ves Mlýnice.
Podle jeho slov mohou být vlci už klidně na Liberecku, jen o nich dosud nevíme. Vlk totiž za noc dokáže uběhnout třeba 100 kilometrů. O tom, že migrující zvířata zde již dávno jsou, zatím myslivci na Liberecku nemají žádné zprávy, ale podle nich to tak být může. Vlk je totiž mimořádně plaché zvíře a o jeho výskytu by svědčily teprve nalezené mrtvoly lesní zvěře.
"Samozřejmě se obáváme, že kdyby se tu vlci trvale usadili, mohli by způsobit velké škody na populaci lesní zvěře," komentuje pozorování šelmy Portele.

Zdravotní policie

Strach z vlků ale není podle zoologů na místě. Člověka tento dravec nenapadá a v lese spíš působí jako zdravotní policie. Ředitel CHKO Jizerské hory Jiří Hušek si dokonce myslí, že myslivci záměrně vyvolávají v lidech hysterii, protože nechtějí, aby v jejich revírech lovil kdokoliv jiný než oni.
"Názory některých myslivců do dnešní doby už nepatří, jsou ze středověku, kdy se tvrdilo, že vlk je nebezpečná šelma. Dnes už víme, že vlk je v přírodě prospěšné zvíře," vysvětluje Hušek. O existenci vlků v pohraničí ví a jejich výskyt na Liberecku je podle něj jen otázkou času. Obavy myslivců z toho, že vlci zdecimují stavy lesní zvěře nebo dobytek pasoucí se zjara na stráních jsou dle jeho slov liché.
"Šelma si přece sama nezlikviduje potravinovou základnu. Naopak, vlk loví slabé a nemocné kusy a ostatní zvěř je díky němu ostražitější a plašší, a to i směrem k myslivcům," vysvětluje možné příčiny názorového střetu s myslivci Hušek.
I oni ale svorně přiznávají, že doby, kdy se vlk střílel, jsou dávno pryč. Jednatelka Okresního mysliveckého spolku v Liberci Věra Bouzková Deníku potvrdila, že přítomnost vlků v lesích ji sice netěší, ale s jejich přítomností je smířena.
"I vlk je v přírodě potřeba, ať už ho my myslivci vnímáme jakkoliv, a měl by to každý z nás vědět," podotkla. Je ovšem pravdou, že v Polsku mají vlci vhodnější životní podmínky zalesněné a opuštěné oblasti, kde nežijí lidé. I proto se jejich masívní migrace na poměrně hustě osídlené Liberecko v brzké době neočekává.


Vlk, či šakal - Jak došlo k domestikaci psa?

4. ledna 2012 v 16:48 | Grise Louve |  něco o vlcích
Konrad Lorenz se domnívá, že pes je mezi domácími zvířaty jediné, které můžeme označit za přítele. K domestikaci psa, ať už z vlka či z šakala, došlo zřejmě zcela dobrovolně...

Konrad Lorenz se domnívá, že pes je mezi domácími zvířaty jediné, které můžeme označit za přítele. K domestikaci psa, ať už z vlka či z šakala, došlo zřejmě zcela dobrovolně...

Dobrovolně se k člověku přidala zřejmě i kočka, tu však dodnes údajně není možné označit za domácí zvíře v pravém slova smyslu. Totéž platí pro další zvířata, která byla spíše "zajata" a fungovala v roli živých zásobáren masa.
Naproti tomu pes se k člověku přidal dobrovolně. Jaké mohly být jednotlivé kroky tohoto procesu?

- vlci či šakali sledují tábořiště lovců mamutů a živí se odpadky; člověka nenapadají.
- lidé jsou rádi, protože "psi" je upozorní na přicházející velkou šelmu či agresory a řad lidí.
- smečka psů přestává člověka při lovu sledovat, ale začíná běhat "před ním". Stopují a staví zvěř. Psi se nebojí ani velkých zvířat, která z dálky obtěžují, když vědí, že jsou lidmi "jištěni".
- smečka psů začala místo nejsilnějšího psa uznávat za vůdce určitého člověka (tato vlastnost je při domestikaci důležitá - lépe lze ochočit zvířata, jejichž skupiny mají jasnou hierarchii; člověk se pak může postavit do jejího čela).
Samozřejmě zůstává i jakýsi dominantní pes, například psí spřežení táhnoucí sáně má stále svého "vůdce". Téma vztahů mezi psy v takovém spřežení je dobře zachyceno například v díle Jacka Londona.


Veselé Vánoce!

20. prosince 2011 v 12:31 | Grise Louve |  novinky

Kam dál